SVŮDNÍK

"Počkej!" Otáčím se za hlasem na schodech, ruku už mám položenou na klice vstupních dveří. "Dáš mi pušinky?" Proboha! Nejdřív jsem si myslela, že jsem se přeslechla, ale ono to vypadá, že ne! Vracím se zpět do chodby a přivírám dveře. Z překvapení se vzmáhám na variantu "přihlouplé blondýny". Cože? "Dáš mi pušinku?" Co teď? Už musím něco kloudného říct. "Tak, kdy mi dáš tu pušinku!?" Ukazováčkem míří na svou tvář. Jeho tón zní stále naléhavěji...

Pravděpodobně si už v barvách představujete to, co mne do té doby nenapadlo. Jak ideální, rozuměj "bezproblémovou partií", může v jeho pojetí taková realitní makléřka být. Proč se namáhat se sháněním hotelového pokoje. Makléřka má klíče od prázdných bytů. Místo nám nikdy nezevšední, pokaždé si to můžeme rozdat jinde! Alibi pro manželku je také dokonalé. "Sháním pro nás lepší bydlení miláčku!" 

Předpokládejme, že takovému zákazníkovi slušně a jasně vysvětlím, kde jsou možnosti pro naši spolupráci. Tak nás to přeci na kurzech asertivity učili, i když ... nejraději bych mu hned ubalila facku. Je to koneckonců mezinárodní gesto a rozuměl by mu jistě i tenhle Řek.

Jenže. Je tu velká pravděpodobnost, že by si byt mohl koupit. Zatím jsme spolu vycházeli velmi dobře a máme za sebou úspěšnou obchodní spolupráci. 

Řekněme si na rovinu, ať bude moje reakce slušná nebo bude mít podobu rázného gesta, výsledek bude stejný. Obchod skončil. Znamená to, že poškodím majitele bytu, který mne pověřil zprostředkováním prodeje a připravím se o klienta.

Znamená jeho "dej mi pušinku" opravdu tolik? Rychle znovu otvírám dveře, vycházíme ven a děláme oba jakoby se nic z toho, co bylo před tím, nestalo. Jeho, do té doby sympatický, trochu lišácký úsměv, mi mávnutím proutku začal připomínat jen přiblblý škleb.

Loučíme se na konci ulice a dohadujeme si prohlídku dalšího bytu na příští týden.