Šestkrát NE, jedenkrát ANO
Znáte ten pocit, kdy se bojíte zvonění telefonu, protože by to mohlo znamenat NĚCO SE DĚJE?! Kdy se za každým zazvoněním může skrývat informace, která vás raní, protože jde o zdravotní stav vašich nejbližších? Telefon se vám přijmout nechce. Ale uděláte to, protože musíte.
Úterý 19 hod.
... dvacet, dvacetjedna, dvacetdva, ještě dva kliky, kolečko okolo tělocvičny a jsme v půlce lekce. Ve vedru, které tu panuje, se mé endorfiny doslova svíjí blahem a já s nimi. Zvoní ti telefon, gestikuluje kamarádka..."Haló, že zítra dorazíte na prohlídku v 17 hod.? Budu tam."
Středa 20,15 hod.
Divadelní přestavení před chvílí začalo, displej mobilu se rozblikal a hlásí se o pozornost, ještě, že mám místo na kraji řady. Vyrážím plížením vpřed na chodbu..."Haló, jmenujete se Kamil, jdete okolo vitríny realitní kanceláře a líbí se vám nabídka bytu číslo .. ?"
Čtvrtek 17,30 hod.
Dopoledne prohlídka bytu, kde se vystřídali čtyři zájemci, následovalo rychlých 30 km na chatu v Horní Dolní, kde čekal další. Přesun do kanceláře, bez pauzy na oběd, protože notář měl další volný termín až za týden. Ještě kolečko - stavební úřad a katastr a konečně doma! Vyndavám klíče spolu s mobilem, který se právě rozezněl... "Haló? Ne, opravdu nemám zájem o monitorovaný hovor. Ne, opravdu nemám zájem o vaši nabídku reklamy." Opravdu jsem ráda, že jsem doma.
Pátek 19,25 hod.
"Víte paní makléřko, já jsem byla celý týden bez kreditu a taky syn byl nemocný. Volám, protože jste se mnou chtěla projednat změny v prezentaci našeho domu."... Rukou si ucpávám druhé ucho, abych lépe slyšela a posunky se snažím dát kamarádce, která sedí naproti, najevo, že to bude hovor na delší dobu a ať na mne nečeká a pustí se sama do kávy a palačinky, kteréžto jsme zavedly v rámci naší pravidelné páteční terapie proti stresu.
Sobota 22,30 hod.
Tma za okny by se dala krájet, listy starého ořechu šustí, vítr rychle sílí. Bouřka se nám tentokrát nevyhne. Koneckonců lepší situaci by si režisér detektivky, která právě běží v televizi, nemohl přát. Nerada bych zůstala bez pointy. Snad to skončí, než udeří první hromy a blesky. Úlek mi nezpůsobil hrom, ale zvonění telefonu... "Haló", oči mám stále přišpendlené na obrazovce. "Že rušíte naplánovanou zítřejší prohlídku? Děkuji, za zavolání. Dobrou noc a nebojte se.".. Prásk. Jak to dopadlo?
Neděle 12,00 hod.
Na dnešním obědu jsem si dala opravdu záležet, po dlouhé době bude rodinka zase pohromadě. Panenka v parmské šunce a drobné kostičky dozlatova pečených brambor se usmívají z talířů. Užíváme si podmanivé vůně pečeně a rozmarýnu, zatímco manžel otvírá láhev Merlotu. "Dobrou chuť". Dvě sousta a je to tu. Telefon vrní a bliká! Další dvě sousta. Nedá se obelstít a vynucuje si znovu pozornost. Vzdávám svůj boj v podobě ignorace. Co kdyby?.. "Haló, že vám dneska končí nájemní smlouva a nemáte, kde bydlet?"
Pondělí 5,15 hod.
Po tmě a poslepu rukou šátrám sem a tam. Konečně najdu místo, kde jsem večer položila mobil. Je mi zima. Točí se mi hlava z nečekaného probuzení. Proklínám vynálezce telefonu. Kdo to bude tentokrát?... "Haló?" ... "Dobrý den. Tady zdravotní sestra Nemocnice Louny. Vaše maminka dnes v noci v 1,05 hod. zemřela."